Zaujal vás nadpis? Mě taky! Příběh ale není můj, nemám 3 děti a netroufla bych si s nimi jít sama na týdenní čundr :-). Ale mám kamarádku, která to zvládla! A jelikož věřím, že nejsem jediná, koho její zkušenost zajímá, rozhodla jsem se s ní domluvit rozhovor.
Tereza Bodická
Jsem pětatřicetiletá máma tří dětí, která nevydrží sedět doma. V životě se snažím „z citrónů dělat limonádu“.
Putování po Moravském krasu jsem původně zamýšlela tak, že půjdu s další jednou až dvěma kamarádkami a jejich dětmi, ale všechny nakonec kvůli nemocem účast odřekly a tak jsme šli sami. Čundr trval celkem 8 dní (7 nocí) s tím, že v každém kempu kromě posledního jsme byli dvě noci. Vždy lichý den byl přesun do kempu a sudý den výlet okolo kempu, případně odpočinek, ale na ten nikdy nakonec nebyl čas :-).
Cestu jsem plánovala tak, aby děti bavila. Někdy vedla přes hřiště, jindy zas přes les a jeskyně, zříceniny, samoobslužné bary. Nikdy to nebyl jen tvrdý pochod. Trasy byly dlouhé zhruba osm až deset kilometrů, pouze jeden den mě syn přemluvil na zacházku do Rudického propadání, tak ten den jsme ve finále ušli kolem 15 km.
Z praktických důvodu jsme zvolili variantu chatek. Ne, že bych vláčet stan a 4 spacáky a karimatky nezvládla, ale chtěla jsem si ten výlet i užít a ne se jen sedřít. Chatky jsme měli rezervované ty nejzákladnější „tábornické“ bez vybavení, bez záchodů. Jeden chatkový kemp ale zkrachoval a jiný se v okolí nenacházel – pouze jeden stanový, takže tam nám manžel dovezl na dvě noci právě ten stan a spacáky.
1.) Co tě vedlo k myšlence se vydat sama se třemi dětmi na čundr?
Nevím, jestli té myšlence předcházel nějaký jeden konkrétní podnět. Spíše to byl součet více faktorů. Sama jsem jako dítě trávila hodně času v přírodě, pod stanem, dovolené v kempech a na skautských táborech. Takový způsob trávení volna je mi vlastní, takže k němu vedu i své děti, jezdíme na vodu, na jaře jezdíme i třeba jen na víkend pod stan, a tak. No a někdy v době, když byl druhému synovi rok, jsem narazila na facebookovou skupinku rodičů, kteří inklinují ke stejnému koníčku, a tam se to inspirací jen hemžilo.
Asi nejvíce na mě zapůsobil jeden výlet mámy s třemi dětmi na tulení ostrov (Holandsko). S krosnou na zádech, nejmladším dítětem v cyklovozíku, s cílem utratit minimum peněz a získat co nejvíce zážitků. Cestovali převážně vlakem, přespávali ve stanu, někdy nadivoko, někdy v kempech. A tehdy jsem si uvědomila, že toto chci – musím taky zažít. Ne konkrétně tulení ostrov, ale prostě čundr s dětmi.
Nejbližší léto jsem se ale nacházela ve vysokém stupni těhotenství, takže to jsme byli „jen“ na vodě. Já jsem nesplouvala, ale i tak každý den bourat a stavět stan, a nahánět po kempu ty dva divočáky, mi bohatě stačilo. A to jsme byli ještě dva (dospělí) na dva (syny). No a když jsem na konci léta porodila, bylo mi jasné, že další rok už nějaký čundr musím zrealizovat. Bohužel jsem si tehdy představovala, že moje třetí dítě bude tak krásně spavé, jako bylo to druhé, to jsem se ale šíleně sekla. Ještě na podzim jsem ale byla velmi optimistická a začala čundr plánovat.
A to bylo dobře, protože na jaře už jsem neměla skrz vyčerpání z malé zdaleka tolik kuráže, jenže výlet už byl naplánovaný a rozkecaný po okolí a já nemohla cuknout. Ještě na začátku léta…dokonce ještě i na začátku samotného čundru jsem si říkala, že jsem se zbláznila, že jsem se přecenila, a že – ač s druhorozeným jsme v podobném věku už také stanovali – že to s tou malou dračicí prostě nedám.
Ale chuť a odhodlání byly silnější a my jsme si to nakonec maximálně užili!
2.) Podle čeho jsi plánovala trasu, která bude vhodná pro takový výlet s dětmi?
Tak tady opět zafungoval Facebook a článek jedné maminky o přechodu Moravského krasu s dětmi. Z toho jsem primárně vycházela. Věděla jsem, že chci jít s dětmi sama bez manžela, ale skrze jistá zdravotní rizika u syna jsem si netroufla jet nikam daleko. Moravský kras byl ideální volbou, navíc náš nejstarší miluje jeskyně, prostě tenhle nápad nám sedl jak p…l na hrnec :-). A to jsem si ještě myslela, že maximálně využiju fakt, že trasu už před námi někdo s kočárkem šel.
A to se nepovedlo?
Ne tak úplně. Jednak zmiňovaná maminka absolvovala čundr třídenní, zatímco já chtěla pochodovat týden, a jednak se do toho promítly další nešvary, jako třeba zkrachovalý kemp, nebo velká bouře a s ní spojené uzavírky lesa, kvůli kterým jsem musela trasy přeplánovat.
3.) Jak jsi zvládla úsporně sbalit všechny potřebné věci? Máš nějaké „tajné tipy“ pro úsporu místa?
Tak tohle jsem asi nevnímala jako velké téma, já celkově na většinu výletů balím úsporně, avšak prakticky. Na jednu stranu beru spoustu drobností, na stranu druhou je to pak manžel, kdo chodí a ptá se: „Máme tohle, máme tamto, sbalila jsi tohleto?“ 🙂
Takže vzala jsem si seznam věcí, co balím synovi na tábor, a nejprve jsem si podle něj na postel v ložnici vyskládala věci pro jednoho syna, pak pro druhého, pro sebe a pro dceru. Pak jsem musela přibalit nějaké ty ešusy, jídlo, čaje, lékárničku a další věci. Naprosto zásadní byla volba povozu. Rozhodla jsem se sehnat dvojmístný cyklovozík, což bylo obtížnější, než jsem čekala, ale věděla jsem, že s desetiměsíční dcerou a tříletým synem bez dvojkočáru takové úseky nezdolám. Za normálních okolností bych vzala malou do nosítka a syna popovezla, ale ne týden v kuse s krosnou na zádech. Vozík jsem tedy po menších peripetiích a opět s využitím Facebooku sehnala a překvapil mě i objemem úložného prostoru, takže nakonec většina věcí putovala právě tam, sbalená do menších balíčků, kterými se dal prostor efektivně vyplnit.
Samozřejmě ručníky, deku a plíny jsem dala dětem ještě přímo pod nohy, nebo pod sedátka, využitý byl každý centimetr. Na záda mi zbyl třicetilitrový batoh se zásobami jídla, o kterém jsem věděla, že se tedy bude den ode dne odlehčovat. První tři nebo čtyři dny jsme nešli kolem žádných hospod, byli jsme rádi, když jsme natrefili na otevřenou Jednotu, takže jsem měla nějaká jablka, kapsičky, máslové sušenky, vakuovanou vánočku Olz – to už je naše čundrácká klasika, nějaké müsli tyčinky, ovocné plátky, sušené ovoce, samozřejmě různé křupky pro malou a na vyzkoušení jsem si koupila jakési marcipánové a datlové energetické tyčinky z Decathlonu, ale bylo mi řečeno, že nejde o nějaký driák, ale spíše využití přirozených zdrojů. A k tomu jsem si ještě koupila elektrolytový šumák a asi opravdu zabíral, protože jsem za celý týden nepociťovala žádnou velkou únavu, nebo bolest nohou. Jo a děti si teda každý nesly svůj batůžek se svačinou, pitím a pláštěnkou. S tím, že když šel tříleťák do kočárku, batůžek jsme zacvakli na madlo. Tam jsem teda ještě měla i klasickou přebalovací tašku.
Cyklovozík jsme si navíc půjčili o pár dní dřív, abychom se s ním sžili a abych měla čas ho dětem vytunit našimi merinopodložkami, karabinkami a gumicuky – to jinak používám i na normálním kočárku na větší výlety.
4.) Co pro tebe bylo na čundru nejtěžší? Je něco, co tě naopak mile překvapilo?
Fuha, tak to je zatím asi nejtěžší otázka 🙂 Nejtěžší bylo asi zvládat emoce nejstaršího syna, ale to přímo nesouvisí s čundrem, to je takové dlouhodobé téma, které ale bohužel náš čundr ovlivňovalo opravdu významně. Co se týče přímo čundru, tak mě teď nic nenapadá. Možná už jsem to zapomněla :-).
A co mě mile překvapilo? Asi to, jak to zvládla malá, která naopak plakala méně než doma. I když noci byly náročné, ale dny mi připadaly pohodové. Moc hodný na nás byl pan řidič vláčku na Macoše, který nám pomohl…to se snad ani nedá popsat. Ten den nám to vycházelo nešikovně a kdybychom měli jít jen pěšky, bylo by to asi 14 km terénem, takže jsme se nejprve kousek zkrátili autobusem, a potom jsme chtěli využít ten vláček. Ale smiřovala jsem se s tím, že možná pošlu jen nejstaršího syna, zatímco já s vozíkem půjdu pěšky, ale pan řidič byl moc ochotný a přesvědčil nás, že se do vláčku vejdeme. Museli jsme tedy odcvaknout přední kolo, pak jsme najeli jak s dvoukolákem po plošině pro invalidy, ale vešli jsme se :-).
5.) Kdybys měla dát jiné mámě, která se poprvé chystá na podobný výlet, 3 rady pro jeho zdárné zvládnutí, jaké by to byly?
- Určitě se nebát a jít.
- Sbalit dostatek svačin, i mlsacích – na takovém čundru si to děti zaslouží (mám na mysli ovocné plátky a podobné zdravé svačinky, které ale jinak nekupujeme, nebo rozhodně ne denně).
- Maximálně se nám osvědčilo merino oblečení včetně ponožek, opravdu se v tom člověk nezpotí a nesmrdí, nosila jsem 4 dny, pak jsem to přemáchla od prachu a nosila zas až do konce. Stejně tak děti. Jen se musíte oprostit od toho, že na tom bude flíček od ovoce, prostě čundr je čundr a i kdyby to nebylo merino, tak jsem neměla v plánu dávat každý den čisté tričko, pokud to nebude vyloženě nutné.
Jsem laktační poradkyně a lektorka, která se věnuje jak práci s ženami a dětmi po porodu, tak práci s dětmi staršími. Pomáhám ženám rozeznávat potřeby jejich miminka a reagovat na ně. Poradím jim zejména v oblasti kojení, ale také spánku, nošení a manipulace s miminkem. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.