Která máma se nesetkala s hodnocením a porovnáváním vývoje svého dítěte? Ať už je dítko v rozličných oblastech rychlejší než porovnávací tabulky, nebo potřebuje na zvládnutí dovedností více času, každá z nás to asi zná. Je tedy toto sledování a hlídání „tabulek“ k něčemu dobré, a jestli ano, proč?
Sleduji, že se v posledních zhruba 15 letech mění názor společnosti (laické i odborné) na to, jestli máme vývoj dětí sledovat a porovnávat podle tabulek – ať už jde o psychomotorický vývoj, přibírání miminka, vývoj řeči.
Před lety bylo běžné, že jakmile se některé z dětí do porovnávacích grafů nevměstnalo, znamenalo to konec světa a velká řešení. V některých případech zcela oprávněně, někdy skrz nepochopení fyziologických procesů u miminek (např. očekávání, že má dítě v půl roce prospat noc bez kojení a probuzení), zcela zbytečně. Poslední roky sleduji často opak – nevadí, že miminko nepase koníčky (1. vzpřímení) v půl roce, ono k tomu dospěje. Nebudeme ho zbytečně trápit cvičením.
Jak se k tomuto dilematu postavit jako rodič?
Ráda bych se v tomto článku věnovala zejména psychomotorickému vývoji dětí, který mám možnost sledovat 9 let na desítkách dětí, které chodí do mých kurzů cvičení s miminky od 3 měsíců. Většina dětí se mnou pokračuje nebo pokračovala alespoň rok, tak je pro mě zajímavé sledovat jejich vývoj v čase a vývoj hodnocení dovedností dětí v průběhu doby.
Začala bych tím, že je dobré znát to, jak by měl fyziologický vývoj miminka probíhat a jakými stádii by miminko mělo projít (1. vzpřímení, 2. vzpřímení, lezení…). Také je dobré vědět, v jakém období by se toto mělo odehrávat. Některé dovednosti mají celkem jasnou dobu, kdy by je děti měly z nejrůznějších důvodů mít zvládnuté. Některé dovednosti mají široký rozptyl normy – například lezení. A zcela za nejdůležitější považuji vědět, že velmi důležitá je kvalita provedených dovedností.
A co když ještě nepase koníčky?
Není až takový problém, pokud miminko něco nezvládá přesně v tom týdnu, ve kterém by mělo – vezměme si za příklad první vzpřímení ve 3 měsících (miminko leží na břiše opřené o lokty). Problém nastává ve chvíli, když tuto dovednost nezvládá kvalitně – přestože jí na první pohled třeba dosáhlo dříve. Máme tendenci posuzovat vývoj podle toho, jak brzo začalo miminko novou věc dělat, ne v jaké kvalitě.
Je velmi důležité, aby vývojovými milníky miminko procházelo s tím, že má na ně dostatečně naposilované potřebné svaly. Pokud nastane opak a situaci dlouhodobě nebudeme řešit, může se stát, že miminko bude v zapojování nesprávných svalů pokračovat i do další mety, kterou bude mít zvládat.
Typickým příkladem jsou slabé břišní svaly, díky kterým děti sice opticky hezky „pasou koníčky“ (1. vzpřímení), ale často se v pozici prohýbají, hlava jim zapadá mezi ramena a drží se v pozici pomocí jiných svalů, které nechceme, aby přetěžovaly.
Určitě je dobré dát dětem nějaký čas na vypilování dovedností, ale zároveň považuji za důležité vědět, kde se mohu poradit, jak miminko motivovat k tomu, aby posilovalo při hře svaly, které mu k dobrému zvládnutí „mety“ pomůžou. A pokud toto zvládneme o měsíc později, ale kvalitně, je to úplně v pořádku.
Možná se vám zdá zbytečné „zasahovat“ do vývoje příliš brzo – proč nepočkat, zda miminko nedozraje samo?
Problém může vzniknout ve chvíli, když se miminko naučí nějakou dovednost ne úplně ideálně – například otáčet se pouze na jednu stranu – a bude v tomto dlouhodobě pokračovat bez naší motivace zapojit i druhou stranu. Může se pak stát, že některé svaly bude dlouhodobě přetěžovat, bude málo nebo vůbec používat ty, které by měly být zapojeny. Může natrénovat dovednost pouze na jednu stranu, což se projeví nejen na neochotě zkoušet stranu druhou (proč, když to umím excelentně a rychle na tu jednu 😊), ale také se to většinou projeví na symetrii těla.
Je dost možné, že bude mít miminko pak také tendenci dělat další věci pouze na tuto „šikovnější stranu“ – např. asymetrické plazení (pozn. plazení obecně nepatří do psychomotorického vývoje), stoupání přes rytíře atd.
Čím později do toho zasáhneme a budeme vědět, jak hravě miminko motivovat k zapojení druhé strany, tím se nám bude situace řešit hůře, často déle a s menší ochotou miminka.
Toto je důvod, proč je podle mě velmi důležité znát psychomotorický vývoj dětí, vědět, jakými dovednostmi a v jaké KVALITĚ mají procházet, a když se někde „zasekneme“, vědět, proč není ideální s poradou čekat v řádu týdnů či měsíců (dle věku dítěte).
Dobrá zpráva je, že spousta zádrhelů se dá řešit správnou manipulací s miminkem a jeho motivací při hře. Není potřeba se ihned obávat dlouhodobého a náročného řešení. Nemusíme se hroutit z toho, že dopodrobna nevíme všechny informace, je dobré mít někoho, s kým se můžu odborně poradit.
Pokud jinak zdravé miminko postupuje ve vývoji svým tempem postupně, pohybové dovednosti zvládá kvalitně a navazují na sebe, není problém, že se nevejde přesně do tabulek :-).
Jsem laktační poradkyně a lektorka, která se věnuje jak práci s ženami a dětmi po porodu, tak práci s dětmi staršími. Pomáhám ženám rozeznávat potřeby jejich miminka a reagovat na ně. Poradím jim zejména v oblasti kojení, ale také spánku, nošení a manipulace s miminkem. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.